Soulfly koncert… recenze zpěváka kapely Six is the God’s number Marka Svobodníka

 

Soulfly – Maximum Cavalera tour 2012

18.9. 2012 Praha Roxy

support: Incite, Loky Kong

 

 

„Jakoby Soulfly uletěla duše“

V úterý 18. září k nám do Prahy opět zavítal Max Cavalera se svou drtičkou Soulfly, která letos vyrazila na turné v rámci své novinky Enslaved. Turné, svérázně nazvané Maximum Cavalera tour“, v sobě skrývalo nejedno hudební překvapení a Max tím všem dal najevo, že vyrazil do světa v plné polní. Ovšem dodávka munice na parádní salvu někde selhala.

 

Koncert, jehož součástí byly vedle renomovaných Soulfly ještě další dvě kapelky, začal s úderem sedmé hodiny večerní. Atmosféra v pražském Roxy houstla velmi pozvolna a nabývajícím časem se klub postupně plnil.

První se na podiu představili Loky Kong, u kterých se rázem všem objasnil záměr pojmenovat toto turné právě takto. Za mikrofonem se totiž objevil mladý Zyon Cavalera, jenž svým modře obarveným páčem jasně naznačil, že to bude punk jak Brno! A aby v tom chlapec nebyl sám, za bicí mu usedl ještě jeho brácha Igor (…jak se nám ale kluci potatili, co?) a s kapelou to mohli rozjet. Nemůžu si nějak pomoct, ale připadalo mi, že táta Max asi chtěl dát tohle turné klukům k narozeninám nebo co, protože to, co nám ten večer předvedli, byla ukázka toho, jak se válčí někde na mladé klubové scéně v Améru. Odhodlání to sice mělo, avšak s odpuštěním konstatuji, že chlapcům ještě nestačili zmizet vymleté strouhy na bradě, kudy mléko teklo.

Druhý band věčera – Incite, pro změnu v čele s Ritchiem Cavalerou, mě naopak příjemně překvapil. Jejich hudba je sice těžce nepůvodní především díky jasným odkazům na všemi známou brazilskou metalovou veličinu frontmanova nevlastního otce (kdo to asi bude?), ale za to dospělá kapela, překypující energií a entuziasmem, svým nekompromisním mixem HC a metalu konečně nakopla Roxy a rozehřála publikum do varu. Po tomhle fajn setu, který v sobě elegantně snoubil i postupy staré školy, co už spousta kapel neumí nebo nechce, bylo fanoušci akorát „ready“ na to, dostat svou „třešničku na dortu“ večera.

Netrvalo dlouho a za slabou půl hodinu se za zvuku intra na podium dostavili Soulfly. Nástup hvězdné kapely, kterou z poloviny zdobili opět jiní muzikanti, jmenovitě na basu vynikající Tony Campos (ex – Static X, Ministry či Asessino) a deathmetalovými mlátičkami protřelý bicmen David Kinkade (Borknagar, Malevolent creation apod.) začal na můj vkus poměrně potichu. Otvírák a zároveň pilotní singl z nové fošny „World scum“ tak působil poměrně neškodně a opatrně. Postupně během koncertu šel zvuk nahoru, ovšem jeho kvalita mírně pokulhávala. Říznost kytar najednou byla ta tam, pouze rytmika a Maxův vokál byly vcelku rozpoznatelné. Největší průser pak nastával ve chvíli, když kapela šlápla na plyn. To se pak člověk místy neubránil pocitu, že se na něj místo muziky sype pytel brambor. Naštěstí Soulfly vsadili převážně na hitovky ve středním tempu, což se pozitivně odrazilo na v rytmu pumpujícím davu.

Playlist samotný byl poskládán naprosto perfektně a nechyběl tam žádný stěžejní pilíř jejich muziky. Po několika průřezových singlech z diskografie Soulfly došlo obligátně na sepulturovský set, během kterého zazněli zásadní věci jako Territory, Refuse/resist nebo první tři pecky z legendární desky Arise. Max nezapomněl občas vzdát holt a vzpomenout krátkým hudebním fragmentem na kapely jako Black Sabath nebo Pantera, což bylo velmi sympatické.

Přes tyto výše zmíněné a nesporné plusy byl koncert brazilsko-americké kapely pro mne osobně zklamáním. Ani vynikající kytarista Marc Rizzo, jediná opravdová stálice kapely, a basák Tony Campos, kteří si podle mého tenhle koncert očividně dávali, nakonec nezabránili tomu, že ten večer byl pro osotaní od prvních úderů do kotle jen sprostou rutinou. Hlavní figura celé téhle těžkotonážní mašinérie, věhlasný Max Cavalera, totiž potopil nasazení svých spoluhráčů natolik, že to bylo až tristní. Nečekal jsem, že tam bude s kytarou zrovna metat kozelce, ale jeho výraz a postoj ve mně evokoval pocit člověka, co na vinobraní stáhne kanistr burčáku a ono to zrovna na něj teď přišlo. Všichni, co Soulfly a Maxe znají, ví, že na kytaru během koncertu hraje už „jen tak ze zvyku“ a že je to celé taková pankáčská opičárna. Paradoxně o to víc čekáte, že to, co půjde z jeho hrdla, vás posadí na prdel. A právě tady se celá věc bortí jak domeček z karet a vy stojíte uprostřed davu nevěřícně koukajíc na to, jak rychle se vám může rozplynout idol z mládí přímo před očima.

To, co ale Max nedotáhl hráčsky nebo vokálně, bohatě vynahradil komunikací s publikem. Vymazlené ego a charisma už z dob Sepultury tady jasně dalo najevo „kdo je tady pán“ a „na koho jste přišli!“. Ve finále celou věc zachránila právě česká fanouškovská základna, která s lídrem Soulfly spolupracovala, jako kdyby to nacvičovali týden předem. Chvílemi to vypadalo, že by na gesto Maxe šli všichni pod podiem třeba i do pekla.

Proto koncert, přes svou spornou úroveň, měl vynikající atmosféru a při závěrečných flácích Roots bloody roots a Eye for an eye byl kotel dokonce až k baru. Čeští fans na koncertě Soulfly tak opět zabodovali!

Motto „národ sobě“ by ten večer mohl zdobit nejen oponu Národního divadla a my jsme si pak mohli svorně říct, že to byl nakonec dobrej koncert.

Jděte do Snickers!

© NEWS4ALL.CZ by Andree & Marek Svobodnik